entropie Evropy

Tuesday, 20. January 2009

Davidovi Černému, Krištofu Kinterovi a Tomáši Pospiszylovi se povedlo něco vzácného: skutečný skandál. Dokázali spustit mechanizmus, v němž počet jejich kritiků a obhájců lavinovitě narůstá, a každá jejich reakce, tedy i negativní, nebo zvláště ty negativní, se pozitivně účastní na tvaru výsledného díla.

Přitom úkol, který měli před sebou, je nemožný. Nezávidím jim tuto zakázku, vůbec bych si s ní nevěděl rady. Naštěstí se do ní pustil zrovna David Černý, který je skutečně nesnesitelný – v tom nejlepším slova smyslu – a dělal to s ním Krištof Kintera, který určitě není o nic menší formát, a ještě k tomu Tomáš Pospiszyl, v něhož velmi věřím: neznám žádného kurátora, který by jako on měl rozpětí od vědeckých projektů k úplným úleťárnám a ve všem exceloval. Myslím, že se svým záběrem i autoritou by byl skvělým ředitelem Národní galerie. Nebo rektorem AVU.

Sašu Vondru musela ta zrada naštvat, ale myslím, že zná život dost na to, aby po odeznění první reakce neshledal, že to vlastně ani jinak být nemohlo. Česko může být rádo, že má pamětihodnou událost, a pro Evropu může připomenutí ne-korektních stereotypů mít svůj občerstvující účinek. Jen nechápu, proč autoři nevysvětlují své dílo (alespoň jsem na to v jejich rozhovorech nenarazil) jako prezentaci českých stereotypů – nikoli stereotypů jednotlivých zemí. Jestliže jde o naše pěkné české předsudky, pak je na místě mluvit o sebeironii. Což je podstatně sympatičtější než švejkování, které nám v cizině podsouvají.

Skandál je ideální reakce na takovýhle výkon. Horší by bylo, kdyby dílo všichni shledali velice roztomilým. Omluvy autorů nijak nesnižují jejich odvahu. Udělat něco takového vůbec snadné – kdyby bylo, dělal by to každý.

Ale po nich to pravděpodobně bude snadnější, a to i pro menší osobnosti. Dosud bylo v umělecké branži nepsaným zákonem, že jsme samozřejmě všichni proti rasizmu, proti omezování práv menšin a všem formám nesvobody. Skinové se mezi umělci prakticky nevyskytují, byť vyholených hlav je mezi námi mnoho – avšak ty mají symbolizovat spíš umělcovu mnišskou pokoru nebo tak něco. Evropská humanistická hyperkorektnost je výtečným prostředím pro překračování tabuizovaných témat. Kupodivu se to ale doposud nevyužívá tak běžně, jak by se dalo očekávat. Ale možná, že nyní dostihy v tomto sportu po příkladu Entropy začnou. Zkuste udělat výstavu plnou hákošů a nevysvětlovat to přitom alibisticky postmoderním odstupem – nýbrž naopak jako spravedlivé očištění nespravedlivě očerněného symbolu. Hrozí, že skandál přestane být vzácný.

původní komentáře: 

1 @Teo WWW 20.01.2009, 15:40:33

Politicky korektní prezentace: http://jdem.cz/at8e9

2 Entropie Amanita 22.01.2009, 13:24:08

Již pár dní odolávám pokušení, zahledět se do pojmu entropie. A dnes už mi to nedalo. Matně si pamatuji, že tento pojem ve mně vzbudil sekvenci jednoduchých a přímočarých úvah už kdysi dávno, když mě ve škole učili fyzikální chemii. Jen pár tezí, které si dosud pamatuji.
Entropie je míra neuspořádanosti molekul (čili prvků v systému, můžeme za ně dosadit i jednotlivé státy, nebo třeba i více homogenní oblasti, jednotky, jedince, to už je jedno). Čím větší je entropie, tím je větší neuspořádanost v onom systému, jakýsi chaos.
Všechny systémy přirozeně ze své podstaty mají snahu mít co nejmenší hodnotu entropie, to znamená nejnižší míru organizovanosti.
Každá tendence směrem ke snižování entropie, tedy k vyšší míře organizovanosti v systému, vyžaduje energii, čím vyšší uspořádanost, tím více energie. Jakmile se povolí, opět systém přechází do stavu s vyšší entropií, organizovanost se snižuje. Vznik života na Zemi, podmínečně znamenal vytvoření složitých struktur v buňkách a následně v organismech, kde jsou vybudovány docela sofistikované struktury potřebné k průběhu žádoucích chemických reakcí. Ony tajemné reakce ve svém celku umožňují existenci jedince, růst, množení a udržování rovnováhy. Jakmile se tyto struktury položí, buňka nebo organismus odumírají, entropie v tom malém systému vzrůstá.
Tak, to jsou ty nejzákladnější fyzikálně chemické a navazující biologické principy. Nevím, zda se chápání těchto principů změnilo za těch pár let, kdy jsem si je zabudovala do svého vnímání světa, ale neřekla bych, že by právě ony podléhaly až tak politickým tlakům. To spíš já jsem si to zjednodušila, jak to bývá, „babička si ptáky popletla, proto, proto, proto“.
No nic. Ostatní asociace si můžeme domyslet, každý podle svého.
V zásadě jsme ve společnosti jako jedinci ty nejmenší částice. Částice si tak nějak po svém kmitají, vytvářejí vazby a opět se rozcházejí, někde je větší pnutí a jinde je klid. Ale ty síly se vzájemně ovlivňují a nějakými cestami energie se změny přenášejí ve vlnách a proudech celým systémem. Celek se pak i jen vlivem těch nejnepatrnějších energetických interakcí mění. Někdy dojde až k takové kumulaci na určitém místě, až strach a neštěstí. To je náš kolektivní život, na úrovni rodiny, obce, státu, Evropy Entropy a světa a kam až, kdo chce. Proto ani raději nemyslím nic zlého, abych světu neublížila.
Pozorný čtenář tu najde emotivně zpracované principy z teorie systémů (u nás o tom kdysi psal I. Havel) pak je tu trochu něco z teorie resonance (už ani nevím, jak bych měla autora správně napsat, nechce se mi z této úvahy dělat vědecké pojednání s citacemi, ztratila bych náboj, o citace nejde).
Lépe by bylo uzavřít tak, jak nakonec všichni dobře vědí. Je dobré začít od sebe, za to jediné můžeme být zodpovědní. Za ty energie a síly, které od nás samotných vycházejí. Opravdu za nic jiného, ať nad tím přemýšlím jak chci, ať dělám a snažím se.
Takže, v širším pohledu bych viděla výtvor pana Černého, jako nastavené zrcadlo nám samotným, nám jednotlivým státům a nám Evropě a světu. Každý se tam můžeme najít. A přijímat jej podle svého, podle své entropie. A každý, i pan Černý, jak je známo, má o své zrcadlo pečovat.
Omlouvám se za případné fráze a rčení, jsem výtvor určitého kulturního prostředí, moc s tím nenadělám.

3 Mohl to být skandál sádlo 25.01.2009, 21:51:28

Ale jo, upřímně Vám děkuju vůbec za tu napsanou naději, že by to býval mohl být opravdový skandál. A že by to mohlo být porušení tabu. A zejména, že by to mohla být ve skutečnosti chytrá připomínka blbeckých nenávistných stereotypů, kterých je Evropa plná(a každá skoro část světa a taky třeba každá rodina).
Fajn, stokrát lepší tyhle věci skandálně profláknout, než dělat dál pokrytce a že prý nic, tohle u nás v Unii či rodině není.
Jenže ouvej. První problém jsou ty bezva drsný vtipy o sourozencích, o kterých všichni dávno říkají, jací jsou malí, hloupí a oškliví. To jsme se fakt nasmáli, akorát že skutečný skandál by byl, kdyby po podobném vtipu padl na záda, bečel, kopal do vzduchu a volal maminku především některý z těch velkých a silných bráchů. Jenže to se nestalo, a samo, že když se naštve jenom bratříček, připadá to všem směšné a nepatřičné, co tak ještě mrňavému ublíženci ještě jednu přišít?
Takže potud Entropie myslím není ani skandál ba ani švejkovina, ale prostě něco, co se fakt nepovedlo. Šok nebyl pacientům dávkován úměrně k síle a moci.
Ale budiž, umělec není rodinný psycholog, má právo se s nikým nepárat -vymyšleno, uděláno, dobře teda. Teď ale druhá věc.
Zbývalo jen říct – ale uplně natvrdo by se to muselo – že je marná sláva a marná kritika, tohle je přeci umění, výpověď, názor, a s kontexty, taktností a politikou si trhněte… jenže ona přišla rozpačitost, omluva, výmluva, dokonce kadeře zplihly pod hřebenem, mobil se prý nebere… Tedy zase ne skandál, ba ani ne švejkovství, ale zas něco ošklivého, nizounkého, zhola tradičního.
Je mi to líto. Moc.
A zbývá mi slabá naděje, že se mejlím a naopak jsem já moc přísný a v zajetí tradičních schémat.

4 nemejlíte se, nejste v zajetí schémat, a je dobře, že jste přísný koko. 27.01.2009, 23:15:41

nemejlíte se, nejste v zajetí schémat, a je dobře, že jste přísný
ten terén je vykolíkovaný tak, že se to tam všechno vleze
vůbec nemyslím, že má být za svou věc jen chválen – a ani jenom haněn

- byl jsem jednou pozvanej na svatbu, dokonce za svědka, a přišel jsem asi vteřinu před začátkem – a ještě se ukázalo, že nemám ani zavázané boty – a když se mi všechny baby vrhly ke tkaničkám, zaslechl jsem kohosi z přihlížejících zašeptat: už to začíná! – a nebyl tím myšlen obřad, nýbrž očekávaný řetězec bohémských extempore, které v danou chvíli všichni nenávidí, ale na které se pak, možná dokonce výhradně, ve spojitosti se svatbou dojatě vzpomíná

jenomže pak jsem ani neskákal po stolech, ani nepolil krajkovou róbu červeným, neurazil jsem ani malého bratříčka, ani nikoho z velkých bráchů, snědl jsem řízek – to jsem ještě jedl řízky a pil všechno a hodně – a nic

uplně vidím, jak by se všem pak s úlevou vykládalo: \“…a pak ten blbec vyskočil na stůl a šlápl do dortu\“ – to šlápnutí ten dort za tři stovky stokrát zhodnotí – jenže já jsem tu svatbu zkazil

jasně, kdybych pěkný pamětihodný průser spáchal, ale pak se sebemrskačsky omlouval, tam tím výrazně celou věc oslabím
a kdyby ten průser postrádal noblesu, a byl blbou agresí, a to třeba ještě vůči omega jedinci ve skupině, tak je to úplně v háji

myslím, že Černý a spol. vyskočili na stůl a rozkopli dort – pak se sice v ranní kocovině omlouvali, což ale pro mně jejich \"dobře zkaženou svatbu\“ zvlášť nekazí (kdyby šlo o soutěž v mačizmu, tak bych to za zradu považoval) – a stejně tak nemyslím, že by šlo o agresi – ještě snad tak o agresi vůči sobě, své zemi (nebo státu, jak píše Pavel Klusák ve svém blogu na respekt.cz) – jak tvrdím výše, dílo zobrazuje naše a eventuálně evropské stereotypy, a ne to, co je \"doopravdy\“ špatně na té které zemi – a jestli si to některá vyloží proti sobě, tak to spíš svědčí o tom, že u nich není tak rozvinutá \"postmoderní\“, tj. čecháčkovská ironie, která nám připadá naopak jako základ všeho

nevím, jestli to je umění, to nevím skoro o ničem, ale je to výrazná pamětihodnost – já neustále vycházím z toho, jak se tyhle \"výzdoby \“ vždycky řešily a tak výtka, že ne všechno je na díle stoprocentní nenarušuje mou vděčnost za těch pár procent – v tom baráku mám někde na chodbě dva obrazy a ty neštvou vůbec nikoho :o)

na vaší kritice mě uklidňuje, že je \"insiderovská\“, že vaše východisko jde od strany pochopení – v internetových diskuzích kolem Entropy přečasto naopak s gustem vycházelo z nepochopení – ať už celého moderního umění nebo aspoň současného umění – a jelikož kritika od blízkých tne přesněji a hlouběji, tak nemyslím, že jsem ji svou odpovědí nějak vyvrátil – vaše pochyby můžou koexistovat vedle mé radosti, a myslím, že je přirozeně a v dostatečné míře měli i autoři

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.