doprava doleva

Wednesday, 4. October 2006

Lze tvrdit, že cyklista v dlouhodobém pohledu vyjede stejně tolik kopců, kolik jich sjede – nepočítám ovšem takové ty scénáře, že se vždycky nechá vyvézt nahoru lanovkou a podobně.

Nic na celkové bilanci blížící se nule nemění ani kulatost Země, jízda po zadním kole ani jízda na tekoucí duně.

Nevylučuju, že totéž platí i pro ups & downs v životě.

Ale zajímalo by mě, jestli může platit rovnováha i co se týká otočení doleva a doprava. Pravděpodobně ne – to by však znamenalo, že jsme většinou přetočení, že chodíme v kruhu, že jsme pravo- nebo levotočiví. Pokud potřebujete obsesi a nevíte zrovna jakou, tak tady jednu nabízím.

Comments

Zajímavé. Není to možná tak, že chodíme furt po horizontu, že plocha zeměkoule, když ji vidíme z profílu, je jednodimenzionální, je to struna, takže inklinuje k nule na vertikálním vektoru? A jediný způsob, jak omezit pohyb k nule, nebo zkosit nulení je aby člověk zůstal dlouhodobě, asi snad terminálně, buď na výšině anebo furt šel třeba níž, což může, ale nemusí být nepraktikcý. Anebo že třeba by používal nepravedlností v povrchu zeměkouli, aby nemusel vyrovnat vertikální pohyb? Ale plocha, kde funguje točení, obsahuje mnohem víc vůle pohybu, možná přesahuje kritický bod, kde je tolik vůle, že není dvousměrní symetrie, a je spíš věcí statistiky jestli máme tolik pravých točení jako levých? Ale nevím, nevím, tam teď těžko myšlením sáhnu. Ale teď mi napadne, že stejně inklinuju k tomu, třeba sedět v pravé půlce místnosti...

díky za skvělej komentář, k.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.