další ankety… Dolce Vita

Saturday, 7. March 2009

Mezitím se v rychlém sledu objevily další dvě ankety. Jedna je součástí seriálu o umělcích v Dolce Vita, vyšla v únorovém čísle, tady vkládám odpovědi, které ve vydání musely být (ku prospěchu věci) zkrácené a k tomu ještě krátký text Martiny Králové.
Druhou anketu v časopise Reflex budu reflektovat v příštím příspěvku.

Vladimír Kokolia (1956)

Malíř, kreslíř, grafik absolvoval AVU v roce 1981 u Jana Smetany, od roku 1986 zpěvák a textař alternativní rockové skupiny E. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Je profesorem na AVU, kde od roku 1992 vede ateliér Grafika 2. Z více než osmdesáti samostatných výstav zmiňme například výstavu „Dům umění“ v Domě umění města Brna v roce 2003, kterou pojal jako totální hypermarketový výprodej. V galerii dva měsíce i s rodinou bydlel, vařil a pracoval; přesunul sem všechny své aktivity a dosáhl druhé nejvyšší návštěvnosti v historii této instituce. Anebo jeho zatím poslední výstava nazvaná Bordel v pražské galerii Havelka, po níž už nemůže nadále tajit svou obsesi překopávat a třídit obrovské hromady zeminy či sutě. Z téměř čtyř set společných výstav byla důležitá jeho účast na Documentě v Kasselu v roce 1992. Od té doby byli na tuto nejvýznamnější světovou přehlídku výtvarného umění čeští umělci pozváni teprve loni, mj. i Kateřina Šedá, která absolvovala AVU právě u Kokolii. Výběr z jeho kreseb vydalo v roce 1997 nakladatelství Trigon a Jana Klusáková napsala v roce 2005 knížku Rok s Kokoliou. Ilustroval několik knih Ladislava Klímy a dalších autorů, včetně UNIX, POSIX a Plan 9 od Luďka Skočovského. Nedávno vydal Slovník Grafiky 2, sbírku učitelských kóanů. Přes dvacet let cvičí taiji, patří k pokračovatelům 20. generace tradice rodiny Chen, mluví čínsky, je hrdým nositelem titulu Miss kompost České republiky za rok 2007 a píše do svého blogu na www.kokolia.bloguje.cz.

Věci vkusu

Umělec/umělecké dílo:

Giovanni Bellini, Bartholomeus Spranger, Albrecht Altdorfer, James Ensor, Pavel Filonov, Stanislav Podhrázký, Petr Vaněček, Barbara Benish, Igor Korpaczewski, Vilém Balej, Katka Šedá, Ryan O'Rourke aj. – je jich hodně.

Designér:

Ludwig Wittgenstein.

Galerie/muzeum ve světě:

Všechny možné, včetně muzea Shoes or no shoes? v belgickém Kruishoutenu.

Galerie/muzeum u nás:

Kromě těch, kam patřím, třeba Hunt Kastner Artworks.

Restaurace a jídlo:

Vařím si sám.

Filmy:

Cokoli od Karla Vachka, Velká žranice od Marca Ferreriho, Tarkovského Stalker, závěr Who Am I? od Jackieho Chana aj.

Módní návrhář/značka:

Ondřej Adámek. Kalhoty nosím od Babky (nemá web).

Kniha/spisovatel:

Petr Vopěnka, Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci.

Časopisy:

Knínický zpravodaj.

Destinace:

Lesy Mělkram, Příděl, Zadní les, Spalisko, Lazebnice a Nad studní v polesí Veverské Knínice.

Volný čas:

Práce v lese, webové stránky založené na Drupalu pro mé blízké.

Jak získat vaše dílo

Jak má postupovat zájemce o koupi vašeho díla?

Maluju pomalu. Je to trapné, ale někdy je to na dlouhé lokte.

Kde se můžeme s vaším dílem seznámit?

http://www.google.cz/search?q=Kokolia, živě něco může mít Galerie Havelka v Praze nebo Galerie Ars v Brně.

Jak jsou vaše díla signovaná a datovaná? V případě fotografií, v kolika kusech jsou v limitovaných sériích vytvořeny? Dáváte vy či galerista certifikát o díle?

Na podpis obvykle zapomínám – z pověrčivosti nebo snad ve víře, že podepsat by mě měla malba. Certifikát si ode mně občas vyžaduje galerista. Z pilnosti k němu občas přidávám odstaveček popisující některé detaily vzniku.

Poskytnete kupci radu, jak vaše dílo adjustovat a poté instalovat?

Adjustaci sám nevím, nejraději žádnou. Rám je bariéra. Důležité je světlo, to poradím.

Je možné si vaše dílo na určitou dobu pronajmout?

Nic proti tomu nemám. I moje galeristka to dělá.

Je možné si vaše dílo objednat na zakázku?

To jsem ještě nezažil – tak možná ano.

Ceny vašich děl se pohybují od…?

Desítky až stovky tisíc. Ne vždy to ovlivním, ale snažím se o rozpětí.

Vaše projekty

Nejzajímavější:

Moje asi nejlepší výstava byla Prsa ("Léčivé obrazy“) v Mánesu, 1998, kde jsem nechal strhnout plachtu ze stropu, která tam předtím strašila pár desítek let. Galerie získala nádherné světlo, které nikdo neznal. Pod záminkou, že obrazy jsou léčivé, jsem vyzýval lidi, ať se nechají vystavit obrazům. Ve tmavé spodní části Mánesa se promítaly 3D vizualizace obrazů, které byly díky podpoře firmy Mirage rozpohybované podle křivky, kterou při chůzi kreslí ženská bradavka.

Aktuální:

Obrázek, u kterého se dá umřít, pro hospic v Rajhradě

Budoucí:

V březnu se modlím malbou v katedrále v Mechelenu, v Belgii. Jde o projekt muzea MUHKA, který se týká Boha a víry – a je uvozen citátem z Marxova Manifestu Komunistické strany…

Servis:

www.kokolia.cz, www.galeriehavelka.cz

Vladimír Kokolia měl až do roku 1996 nezávislou kapelu E, která zářila už od 80. let na undergroundové scéně. On sám se ale jako hudebník necítí. „Byl jsem tam za normální lidi. Skuteční muzikanti byli mí dva spoluhráči. Já jsem se na pódiu prostě jenom bránil tlaku, který přicházel z jejich sugestivní hudby.“ V té době byl Kokolia znám hlavně jako autor mnoha set kreseb, zobrazujících fantastické a absurdní situace. Příbuznost jejich atmosféry s koncerty E byla zřejmá. „Kresby i hraní představovaly reakci na nepřirozené poměry. Ale já jsem to nebral ani moc politicky, spíš metafyzicky.“ Jeho malby vedle toho vypadaly, jakoby je dělal jiný člověk; byly ornamentální a meditativní. „Obraz mi nevzniká jako reakce na něco. Je to přímo to něco.“ Kolem vznikání obrazu má Kokolia vypracovanou celou osobní mytologii. „Obraz se mi jednoduše stane. Nikdy si ho nevymýšlím! Zahlédnu ho třeba koutkem oka, když dřu v lese nebo na zahradě. Zdá se, že tam visí od věčnosti.“ Názvy jeho obrazů skutečně potvrzují ten nejobyčejnější původ: Keř, Hladina, Pole… „Jenže člověk nemůže vědět, s čím přitom zachází. O tomhle obrazu (Nad Studní) jsem se na blogu přiznal, že mi do jeho malování vstoupila zpráva o kómatu, do kterého upadl jeden blízký člověk. Každý tah štětce je pak přirozeně nahrávkou našeho rozhovoru. Jen nevím, jaký doporučit přehrávač.“ Kokolia nepopírá, že na něj měla vliv čínská kaligrafie, složitě a prostorově propletené linie nám ale mohou připomínat též súfijskou tradici islámu. „Často je to namalované vlastně jen jedním tahem. Někdy doslova, jindy v principu. Potřebuju se dostat do různých hloubek obrazu nebo uchopit tvar tím, že po jeho povrchu chodím štětcem jako mraveneček.“ Přestože díla působí jako abstrakce, podle Kokolii jimi nejsou. „K abstrakci jsem ještě nedospěl. Pro mě je to popisný realismus.“

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.