chvála bezohlednosti

Friday, 5. January 2007

Masírování maséra je způsob, kterým beze slov řeknete, které místo a jak chcete mít masírované. Zabírá to, třebas ne stoprocentně. Příliš nerozhoduje, zdali masér vaše hmatové iniciativy vědomě interpretuje nebo je napodobuje jen mimoděk.

Vzájemné masírování má rysy opakovaného vězňova dilematu, při němž druhá strana je černou skříňkou, o níž nevíte nic jiného, než že vás nemíní proniczanic masírovat – každá strana si přirozeně přeje, aby masérem byl ten druhý. Tomu se ovšem nemusí chtít, v krajním případě byste ho museli zaplatit nebo zotročit. Příhodnější může být si prostě jenom vyjít vstříc.

Řekněme, že domluva probíhá trvale beze slov (třeba z nějakého důvodu nemůžete mluvit, spíš ale proto, že slova nemusí stačit). Napodobíte, jak vám druhá strana masíruje krk, a namasírujete jí krk, ona se pak zase pokusí napodobit, jak chcete namasírovat na zádech. To je idyla.

Při ní se však spoléhá, že umíte rozlišit, kdy vám druhá strana vrací vaši výzvu, a kdy naopak vysílá signál, jaký dotyk očekává. Šum se vnese velmi snadno a my si nemusíme ani všimnout, že tam je. Klasické nedorozumění vzniká i pouhým posunutím fází, kdy si vstřícné gesto vůči vaší osobě vyhodnotíte jako vlastní potřebu druhé strany. Budete žít v nádherné iluzi, že si spolu zázračně rozumíte a máte úplně stejné potřeby.

Někdy se dokonce nedá vyloučit, že vás druhá strana k takové představě vede záměrně. To pak jde o slavný předstíraný orgasmus, kritizovaný a vysmívaný ve všech časopisech pro ženy nebo pro muže (aspoň myslím, žádné takové bohužel nečtu).

Jednostranně předstíraný orgasmus však není vždy ohavným podvodem; umíme si představit, že může být případnějším výrazem lásky než upřímná otrávenost. Stav, který mě ale opravdu straší, před nímž zde usiluji každého varovat, je oboustranně předstíraný orgasmus. Lež začne brát životu smysl, až když je společná. Zúčastněné strany se nikdy ani nemusí dovědět, že se lhalo, a stejně ty chvíle, kdy se smysl delegoval na někoho jiného než jste vy sami, a ve výsledku na nikoho, zůstanou vůči životu něčím zcela opačným.

Co se s tím dá dělat? Doporučuji bezohlednost. (Když si mě Karel Vachek před pár roky pozval na besedu se studenty, nerad to slovo slyšel.) V případě vězňova dilematu je selfishness, sobeckost, přímo součástí zadání. Pro nás může hrát očistnou roli. Usilujme každý o své štěstí, plně a bezohledně. Třeba z toho pochopí i druhá strana, že nevadí, bude-li činit stejně tak. Díky tomu můžeme odhadnout, co ji dělá skutečně šťastnou. A konečně, nevylučuju, že se vaše štěstí definuje právě jejím štěstím.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.