Chalupecký podruhé

Tuesday, 2. November 2010

Kamila Ženatá (správně by se tedy měla jmenovat Vdaná), moje starší a krásnější spolužačka z akády, čím dál uznávanější umělkyně, zvlášť skvělé recenze měla na svou instalaci 2. patro, která navíc cvičí i taiji rodiny Chen (s Qin Ming Tangem…), mě z neznámého důvodu oslovila, že potřebuje obratem odpovědět na dvě otázky týkající se Chalupeckého. Ten obrat byl pomalý, právě jako to děláme v taiji, ale nakonec i jí jsem cosi poslal.

Co pro Vás znamenalo získání Ceny Jindřicha Chalupeckého? Změnilo se něco ve Vašem uměleckém životě?

Když jsem cenu dostal, nemyslel jsem, že se tím něco zvláštního změní. Měnilo se všechno, neměl jsem tehdy absolutně čas, buď jsme hráli venku s kapelou, nebo jsem vystavoval všude možně, Chalupeckého cena byla jen jednou z neskutečně mnoha událostí. Možná jsem se dokonce vědomě pokoušel její význam sám pro sebe snižovat – přece jen to ocenění bylo v něčem oficiální a já jsem se rozhodně necítil být prvním v řadě příštích zasloužilých umělců. To asi dneska zní nafoukaně; určitě tím nemíním oslabit respekt, který jsem přirozeně měl k Chalupeckému, Havlovi a všem iniciátorům ceny. Ani pocit vděku (nebo co to vlastně je), že se cena ukázala dostatečně životaschopná a vytrvale oživuje českou výtvarnou scénu.

Odjezd do USA na půl roku pro mě znamenal šok naruby. Z hektického kolotání doma jsem byl naráz vystrčenej na opuštěný břeh oceánu. Aktivně jsem „dělal nic“, jen jsem při koukání do příboje zjišťoval, jestli má obrazotvornost stačí pohybu vln. Měl jsem pocit, že zabíjím jedinečnou životní příležitost „udělat se v Americe“, ale nemohl jsem si pomoct. Až po návratu mi došlo, že právě toto byl zlomový čas. Nehybnost byla jen zdánlivá, jako bych seděl v pantu otáčejících se veřejí. Přes korespondenci jsme si porozuměli s Janem Hoetem, čímž jsem potvrdil svou účast na Documenta 9, moje palčivá potřeba nalézt pramen autentického taiji rodiny Chen se nemohla uskutečnit líp než přes Gene Chena, na kterého jsem narazil omylem při bloudění ve Fort Mason, odeslal jsem svůj koncept výuky do konkurzu na AVU, který způsobil, že jsem se stal učitelem. A hlavně, ono hledění do vln se přece jen jakousi oklikou zúročilo, získal jsem vhled a od té doby prakticky nemaluju nic jiného.

Takže na otázku můžu odpovědět: ano, změnil se mi umělecký život.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.