cena ministra

Thursday, 26. October 2006

V předchozím příspěvku tvrdím, že ceny nemají cenu, ale včera dostal cenu ministra kultury Dalibor Chatrný, vynikající umělec, strašně mě to potěšilo. Je to úžasnej, vitální, moudrej, jemnej a nespoutanej chlap, kdo ho známe, tak ho milujeme.

Kdybych to věděl, tak bych šel i na předávání, kam jsem byl pozván – ale kromě toho, že bych tam stejně nešel, tak mě odradila scénka z minulého předávání, které jsem sledoval v televizi. Cenu dostala Adriena Šimotová, krásná žena, zářící, i ji všichni milujeme.

Ale vedle ní seděl Stanislav Kolíbal, který doufal, že cenu získá on – a představte si, že Adrieně ani nezatleskal. Pořad v bedně ještě opakovali a ověřili jsme si to s Evou, že skutečně: seděl vedle, nakvašenej, a nic. Myslím, že ho to minulo při předchozím, a možná dokonce i při prvním předávání téhle ceny, tak se dá pochopit, že byl naštvanej. Ale u takovejhle osob by člověk přece mohl předpokládat trochu sportovního ducha, nebo aspoň sebeovládání, když už nejsou schopni mít radost z úspěchu blízkého člověka.

Ale já na tom nejsem o moc líp – nešel jsem tam, protože kdyby to dostal letos Kolíbal, tak bych mu nezatleskal.

Anebo možná jo. Někde musí ten debilní řetězec skončit.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.