anketa o malbě

Thursday, 23. April 2009

Mirka Kafková, která studuje výtvarku na pražském peďáku (neznám ji), rozeslala několika malířům anketu. Je to součást nějakého výzkumu, nerozumím jakého. A když už jsem jí náhle začal odpovídat – ačkoli momentálně nemám ani minutu na takové věci – a stále sem do blogu nejsem s to dát imprese z malování v Mechelenu, ani další zápisky, které mám už dávno z 95% napsané, tak pošlu aspoň toto. Možná se trochu opakuju, ostatně otázky se trochu opakují, tak se předem omlouvám.

1) Kdy vidíte svou práci jako dobrou? Jak poznáte bod zlomu, kdy si řeknete, že je dílo hotové?

Uslyším „klik“. Zaklapne to, někdy překvapivě brzo, často dlouho nic, dá se to taky přeslechnout.

2) Co musí obsahovat malba od druhých, abyste ji snesl/la? Co naopak má malba, kterou – jak se říká – „nemůžete v žádném případě rozdýchat“?
Odlišujete, co je pro vás akceptovatelné a co je už kvalitní?
Máte nějaký soukromý tip, favorita, solitéra, který ve vás v současné době vyvolává určité vzrušení, a všímáte si ho čím dál víc? Pokud ano – čím především si vás získal?

Nelíbí se mi skoro nic, protože od obrazu požaduju absolutno. Ale jakmile se začnu dívat chápavě, relativně, líbí se mi hned všechno. Ani jeden z těchto dvou modů neumožňuje hodnocení, a tak nehodnotím. Rozdíly ovšem vidím, na nějaký obraz se dá dívat déle a víc než na jiný. A některé obrazy, navzdory právě řečenému, se tak fádním a provaleným způsobem pletou v tom, co slibovaly (a tím vnukají podezření, že autor měl podvodný nebo jinak hnusný úmysl), že jim vůbec nemám chuť dávat čas. A z nich některé – aby to nebylo tak jednoduché – si přesto nakonec svou nemožností a marně zakrývanou hloupostí čas překvapivě vynutí, ba dokonce mě i donutí, abych zahořel.

Jinými slovy, je to docela živý proces, který nejvíc ze všeho překvapuje mě samotného. S chutí se stylizuju do strupa, když vím, že budu za svou dočasnou jednostrannost odměněn prohlédnutím. V každém případě je to bohatší pole, než na jaké narazíte, když se budete bavit jen o dualitě umění versus kýč, eventuálně kvalitní umění versus nekvalitní. Takovou diskuzi upřímně nenávidím, nudí mě dřív, než vůbec začne.

Samo slovo kvalitní vyznívá skoro pejorativně: kvalitní věc jen splňuje nějaké parametry, což je ubohost ve srovnání s možností, že věc může jít i naprosto mimo kategorie a kritéria. (Hned vás ale schladím, taková věc nepůsobí hned nově, revolučně – ale prostě a jednoduše blbě.)

Myslím, že jsem měl několik fenomenálních studentů, kteří jsou takovými nerozpoznanými solitéry. Je to možná taky moje chyba, že jsem je víc nepovystrčil do světel ramp… Vilém Balej, Štěpán Vrbický, Jakub Romanov, abych jmenoval jen ty starší ročníky.

3) Kdy je malba ještě malbou? Je nějaká hranice, při jejímž dodržení může malba spolupracovat s jinými médii?

Jakmile chcete definovat, narazíte na hranice definice a následně budete mít falešný pocit překračování hranic. Při malování nemůžete uvažovat o hranicích, to byste nikam nedošla. Musíte být stále ve středu malby. A je úplně jedno, jestli přitom na plátno přilepíte nějaký interaktivní displej nebo jánevímco.

A teď opět řeknu něco opačného: musíte znát hranice! Jste uprostřed malby, a přirozeně vidíte kam až střed sahá: až k horizontu. Ten je jako každá pravá hranice nepřekročitelný, a když se o to titánsky pokusíte, zákonitě tragicky selžete. Jenže to je rozhodně lepší varianta, než když se necháte uspokojit luznou řečí o překračování rozdílů mezi žánry a o interdisciplinárním přístupu.

4) Jaké autority vás ovlivnily? Zajímají nás ty, bez nichž by vaše malířství vypadalo přeci jen jinak.

Samozřejmě kradu, ale nejsou to názory, jen taková lehká naladění: Ensor „stlačil“ malbu až k jakémusi zhuštěnému kmitočtu, Mondrian pro pozadí vypustil popředí, Podhrázký zase obraz „svatě zaklel“, Bellini se rozhodl pro krásu, Monet maloval tloušťku vzduchu, Cezannova Koupání jsou tak trapná, že jim nakonec přiznáte právo k existenci…

5) Jak jste si v době totality udržovali umělecké zdraví?

To je milá otázka.

Osobně jsem se nebál velkého kroku – třeba kdybych se stal řízením osudu oficiálním malířem! – taková varianta mě nijak nestrašila. Ale obával jsem se malých, přehlédnutelných krůčků, při kterých si člověk ani nevšimne. Takže bych se třeba bál strávit vojnu v Armádním uměleckém studiu (asi se to jmenovalo jinak, ale už jsem to vytěsnil), a i když jsem se tam se spolužáky jednou vypravil na konkurs, strávil jsem vojnu zákonitě jako bigoš v naprostém bordelu, sračkách a bez jediného dne dovolené, a bylo to tak správně.

Komunizmus byl směšně hrůzostrašný, nebyl to důstojný nepřítel. Měl jsem obavu, že bych si ho bojem proti němu vnitřně přivlastnil. Usilovně jsem se tedy snažil být skutečně mimo. Tedy i mimo bojovníky proti režimu. Chtělo to hodně péče, protože i takový ne-postoj byl stejně z obou stran vnímán jako proti. Pomáhalo mi, že jsem byl extrémně nepraktický.

Kdo pro vás tehdy reprezentoval lidskou a uměleckou integritu, případně, autoritu, jejíž postoje vás inspirovaly a které to byly?

Neměl jsem bohužel takový umělecký ani lidský vzor.

6) Komu dalšímu bych, prosím podle vás, měla tyto otázky položit? Prosím ovládněte svoji naléhavou chuť odpovědět – nikomu!

Nevím, to vám někdo poradí líp.

původní komentáře: 

1 spoon WWW 23.04.2009, 18:25:25

na to ze autorku ankety neznas a ani ucel a detaily pruzkumu jsi tomu venoval docela dost casu. Taky obcas delam veci ktere bych rozhodne momentalne delat nemela protoze absolutne nemam cas ale kdyz je nutkani tak nalehave, neda se oddolat.BTW: Otazky jsou to dobre, mozna by se sem hodil nejaky link na vysledky ankety (bude-li dohledatelna). Praci zdar!

2 anketa mezi malíři Mirka Kafková 27.04.2009, 11:09:30

Dobrý den, moc děkuju za Vaše odpovědi!!!
Abych trochu vysvětlila, na co je potřebuji, musím napsat pár řádek…
Pro svou disertační práci jsem si zvolila téma současné malby, s mým odborným školitelem Doc. ak. mal. Ivanem Špirkem jsme sestavili 6 otázek, pak už jsem zkontaktovala malíře a požádala je o odpovědi 
V mé práci budou zkoumány především souvislosti propojení výtvarného umění a výtvarné výchovy. Prostřednictvím tohoto výzkumu bych chtěla přinést inspirativní impulzy ze současné malby, pomocí aplikovaných forem pro potřeby školní výchovy. V pedagogické praxi jde především o otázky, jak dílo vypovídá o světě, o své době a o autorském subjektu? Jak můžeme u dětí rozvíjet citlivou vnímavost pro svět obrazů? Tato vnímavost je v zásadě nezbytná pro to, abychom mohli participovat na vytvořených dílech, něco si o nich myslet, nechat se jimi svést k novým pohledům na svět a stát se kompetentními diváky. Základem, proč tento výzkum započít, je skutečnost, že malba je nedílnou a tradiční součástí práce ve výtvarné výchově, i když nejsou zdaleka nevyužívány ani dobou ověřené postupy. Je tedy důvod dělat ve školách malbu dobře a hledat oporu také v současné malbě, přes všechny peripetie, které přináší fakt, že nejnovější tendence nejsou dosud prozkoumány ani časem prověřeny.
Smyslem výzkumu je hledání koncepčního rámce skutečného stavu současné malby, proto máme za samozřejmé komunikovat a spolupracovat s umělci, teoretiky a pedagogy.
Ráda sem v dohledné době uveřejním výsledky (článek), kde se dočtete víc.
S pozdravem Mirka Kafková

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.