3x Chalupecký

Tuesday, 2. November 2010

Letos uplynulo dvacet roků od vynálezu Chalupeckého ceny, od té doby se vyrobilo dvacet laureátů, a tak je čas na různé anketní a kvízové otázky, na které poctivě odpovídám, i když kvůli tomu pak nestačím odpovídat na jiné věci a systematicky si tak buduju image nespolehlivého hňupa. Otázky níže mi položila Lucie Drdová, zřejmě pro katalog.

Co pro vás osobně znamenal teoretik Jindřich Chalupecký?

Bohužel jsem ho nikdy nepotkal. Ale myslím, že mě ovlivnil dost, možná i zásadně. V roce 1971 se ještě dalo v hradišťské knihovně vypůjčit jeho Umění dnes. Nebylo mi ani patnáct, četl jsem to dokola, nadlouho to pro mě byla jediná knížka o současném umění. Bůhví, co jsem si z toho vzal, pamatuju si hlavně sympatický přirozený styl. Ale možná jsem si nevědomky přivlastnil Chalupeckého důraz na skutečnost. Dodneška prohlašuju, že dělám primárně věci, tj. svět – a leda druhotně obrazy nebo dokonce „umění“.

Jaký význam pro vás mělo vitězství CJCH a co z něho vyplývalo pro vaši dalši práci?

Zastihlo mě to uprostřed hektického malování, vystavování, hraní s kapelou a vůbec šíleného porevolučního života. Byl jsem rozjetej až moc. Dalo by se čekat, že v Americe bude cvrkot ještě horší, ale jako mávnutím kouzelného proutku jsem se ocitl na pustém břehu Pacifiku, koukal a hulákal do příboje a nedělal prakticky nic.

Celkem jsem tam byl půl roku, pomalu se mi to začalo srovnávat v hlavě. Jakoby mimochodem se mi tou dobou přihodilo pár věcí – nebo jsem se sám přihodil do pár věcí – které pro mě měly mít dalekosáhlé následky: našel jsem svého prvního učitele taiji Gene Chena, poslal jsem programový text do konkurzu na AVU, odpověděl jsem na dopis Jana Hoeta, že se Documenty 9 zúčastním (cestou do USA jsem se totiž zastavil v Kasselu a po naší celonoční hádce jsem dospěl k názoru, že na takové monstrózní akci být nechci). A hlavně jsem přece jenom něco vyvzdoroval z toho koukání do Tichého oceánu – byť mi to došlo až doma. Prostě takové to hloubkové malování masy, myšlení v tloušťce, v navazujících vrstvách, v pohybu tam a zpátky. Dělám to vlastně dodnes a ještě jsem se zdaleka nedostal ke všem věcem, které se mi tenkrát ukázaly.

Co si myslite o této soutěži pro mladé umělce dnes? Ma odpovidající prestiž ve společnosti?

Jasně, že by měla mít ještě větší prestiž. To je komplexní otázka. Nicméně pokud neproleze do televize, tak není o čem mluvit. Potenciálně by to mohla být taková intoušská Superstar. Jenže ve skutečnosti nekonkuruje ani tomu obskurnímu galavečeru cen Trebbia, který si klidně přivlastnil význam českého výtvarného Oscara nebo výtvarného Českého lva.

To srovnání s formátem Superstar by myslím mohlo být i malinko inspirující. Oslovit celou populaci těch, kdo si doma něco šmudlají, mačkají nebo bastlí, opravdu rozvinout široký výběrový proces s vyřazovacími koly atd. To by mohla být pro veřejnost pěkná osvěta! Anebo nám připadá mladá scéna tak přehledná, až chudá, že jsme vděčni, že se vůbec někdo najde?

Jak je podle vás komunikace současného umění s divákem?

Mohla by být horší: výstav není tak málo, objevuje se větší škála kurátorských osobností, sběratelství přestává být jen pro podivíny, v médiích jsou umělci či teoretici skoro častěji než myslivci (kuchaře ovšem nikdy nedoženou), občasný skandál připomene, že nějaké umění stále ještě existuje.

Jinak je to ale samozřejmě špatné. Lid je současným uměním už sto let vystrašen. Ani když umění intervenuje v ulicích, tak to žádný průlom nepřináší. Nevinil bych z toho veřejnost, to spíš ten náš obor je stále tak nějak nafoukaný, spokojený s málem a do sebe zahleděný, jakkoli se tváříme akčně a otevřeně.

Nejhorší, že přetrvává představa pravého umění. U umělců to nevadí, ti si mohou omezenost dovolit. Ale na mnoha kormidelnících výtvarného provozu je ten mentální blok patrný (nedávno jsem jednoho slyšel mluvit dokonce o progresívním umění). Jde jen o to, aby se jedna tendence neprofilovala tím, že bude zatracovat jinou tendenci. Kurátoři musí ctít „biodiverzitu“ – a to i tehdy, kdyby se sami výlučně specializovali na nějaký druh, ať už vymírající či momentálně přemnožený nebo invazívní.

Add new comment

By submitting this form, you accept the Mollom privacy policy.